Úvodní stránka > BOZP > První pomoc

Základy poskytování první pomoci:

První pomoc je okamžitá pomoc poskytnutá zraněnému nebo nemocnému člověku před příjezdem profesionální zdravotní péče. Týká se nejen problematiky poranění či nemocí, ale veškeré péče o postiženého, včetně psychické podpory. Je to soubor úkonů, které slouží k záchraně života a omezení komplikací při úrazu. Poskytnutí pomoci druhému člověku považujeme za úplnou samozřejmost, je to povinnost nás všech nejen morální, ale také zákonná.

Její poskytnutí není sice zákonem přímo nařízeno, ale její neposkytnutí se dle zákona trestá: § 150 - neposkytnutí pomoci - zákon č. 40/2009 Sb.: „Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti“.

Lékárnička navíc musí být dostupná všem, a to po celou pracovní dobu.

Základní jednání ošetřujícího u události / úrazu:

· zhodnoť situaci

· zachovej vlastní bezpečnost

· přivolej pomoc

· poskytni první pomoc

POZOR! Zachování vlastní bezpečnosti je velmi důležité, aby se poskytovatel první pomoci sám nevystavil nebezpečí, např. jinou osobou (nakažlivé choroby, agresivita) nebo jinými vnějšími vlivy (nedostupná místa, požár, silniční provoz).

Při poskytování první pomoci je důležité, aby se zachránce ujistil, o jaké postižení se jedná:

· masivní zevní krvácení

· porucha vědomí (zachránce osloví postiženého, mírně zatřese jeho ramenem)

· zachránce zhodnotí, zda postižený normálně dýchá

Představme si modelovou situaci, kdy zachránce nalezne v kolejišti osobu, která nejeví známky života. Jaké kroky v tomto případě provede zachránce?

· snaží se přivolat někoho dalšího na pomoc, oznámí příhodu na tísňovou linku

· šetrně otočí postiženého na záda a uvolní záklonem hlavy a zvednutím brady jeho

dýchací cesty (jednu ruku položí na čelo postiženého a tlakem na ni zakloní hlavu,

zároveň špičky prstů druhé ruky položí pod bradu postiženého a zvedne ji)

· udržuje takto uvolněné dýchací cesty a zkontroluje, zda postižený normálně dýchá

(sleduje pohyby hrudníku, tváří a uchem přiloženým k ústům postiženého

poslouchá a pociťuje proudící vzduch)

POZOR! Pokud máme podezření na poranění páteře, s postiženým se snažíme co nejméně hýbat.

Pokud postižený nedýchá:

· zachránce poklekne vedle hrudníku postiženého

· položí dlaň jedné ruky doprostřed hrudníku postiženého, hranu dlaně druhé ruky

přiloží na ruku první a zajistí, aby se žádný tlak nepřenášel na žebra postiženého

(výhodné je propletení prstů)

· zaujme polohu kolmo nad hrudníkem postiženého a s pažemi propnutými v loktech

stlačuje hrudník frekvencí alespoň 100 stlačení za minutu (ne více než 120 za

minutu) do hloubky 5-6 cm

· po každém stlačení umožní návrat hrudníku do původní polohy, neztrácí však

kontakt mezi svýma rukama a hrudníkem postiženého

· pokračuje v nepřerušovaném stlačování hrudníku frekvencí alespoň 100 stlačení za

minutu do příjezdu zdravotnické záchranné služby, nebo dokud se postižený

nezačne budit (hýbat se, otevírat oči, normálně dýchat)

· zachránce se pokusí dotazem zjistit, zda je na místě dostupný automatizovaný

defibrilátor

V případě poskytování první pomoci ve městě, v dopravních prostředcích, v budovách určených pro shromažďování většího počtu osob apod., je důležité zjistit, zda není k dispozici externí defibrilátor. Pokud ano, zajistěte jeho rychlé donesení a postupujte dle přiloženého návodu (obvykle toto elektronické zařízení navádí i hlasem při svém spuštění).

Krvácení:

Druhy krvácení:

· Kapilární (vlásečnicové): ve většině případů nezávažné krvácení, vznikající

poraněním vlásečnic, které jsou ve všech orgánech a

propojují tepny a žíly. Typickým poraněním jsou drobné

řezné rány kuchyňský nožem v domácnosti.

· Žilní: vzniká poraněním stěny nějaké žíly. Je většinou spojeno s většími úrazy (žíly

vedou hlouběji pod kožním krytem). Žilní krvácení může být drob (poranění

malé žíly) i masivní (např. při amputaci), které hrozí významnou ztrátou krve

až vykrvácením (ztráta celého objemu krve z organismu). Krev v žílách je

pod menším tlakem než v tepnách, proto při žilním krvácení krev z rány volně

vytéká. Je tmavě červené barvy.

· Tepenné: vzniká poraněním stěny tepny. Vždy se jedná o větší poranění (tepny

vedou hluboko pod kožním krytem. V tepnách je krev vedena pod vyšším

tlakem, proto krev z rány rytmicky vystřikuje při každém stažení srdeční

svaloviny. Krev má jasně červenou barvu. Tepenné krvácení může velice

rychle vést až k vykrvácení, je proto třeba ho urychleně zastavit.

Důležitým krokem při poskytování první pomoci je zastavení tepenného

(nejzávažnějšího) typu krvácení. Předpokládejme, že postižený je při

vědomí, bledý a leží v kaluži krve. Jeho oděv je nasáklý krví.

Při zástavě krvácení je nutno postupovat v těchto krocích:

Čím je postižený ohrožen?

· velkou krevní ztrátou s rozvojem šoku

· zástavou oběhu v důsledku vykrvácení

Čeho potřebujeme dosáhnout?

· zastavení nebo alespoň výrazného omezení krvácení

První pomoc:

· zachránce se ujistí, že jemu ani postiženému na místě nehrozí žádné další nebezpečí

· zachránce postiženého posadí nebo položí

· zachránce pevně stlačí krvácející cévu přímo v ráně (ruka by měla být chráněna

rukavicí, je- li to možné), pokud to situace vyžaduje a umožňuje, zhotoví zachránce

tlakový obvaz

· zachránce zajistí potřebná protišoková opatření (uvedení postiženého do

stabilizované polohy)

· přiložení zaškrcovala - přikládá se zásadně nad ránu na paži nebo na stehno; nikdy

však do těsného sousedství lokte či kolene, jednou přiložené škrtidlo se zásadně

nepovoluje

· na zaškrcenou končetinu je nutné napsat čas přiložení škrtidla, zaškrcenou

končetinu je při déletrvajícím zaškrcení vhodné chladit

· postižený se zaškrcenou končetinou musí být v co nejkratším čase dopraven ke

konečnému ošetření.

POZOR! Škrtidlo musí být řádně utaženo, nedostatečně přiložené škrtidlo může krvácení naopak zhoršit

Popáleniny:

Popáleniny patří mezi závažná poškození kůže a někdy i hlouběji uložených tkání. Vznikají po působení vysokých teplot na povrch lidského těla. Mohou být způsobeny například ohněm, horkými tekutinami, sluncem. Vznikají ale i po zásahu elektrickým proudem nebo po kontaktu s chemikáliemi, přičemž jsou nám tyto případy velice dobře známé i ze železničního prostředí, kdy jsme zaznamenali už celou řadu závažných nebo i smrtelných pracovních úrazů, především po kontaktu s trolejovým vedením. Mezi nejzávažnější patří popáleniny obličeje, krku, rukou, genitálu a plošek nohou.

POZOR! V případě úrazu po kontaktu s trolejovým vedením nebo jiným zdrojem elektrického proudu je nutné nejprve zajistit bezpečný - beznapěťový stav (dostatečně se ujistit, zda je zásah bezpečný), teprve poté můžeme odstranit poraněného z dosahu nebezpečného zdroje.

Rozdělení popálenin a způsob jejich ošetření:

Popáleniny 1. Stupně, které jsou nejméně závažné, je potřeba chladit proudem studené

vody, případně je můžeme překrýt vhodným studeným a čistým

předmětem. Tyto typy popálenin většinou nevyžadují ani odbornou

lékařskou pomoc.

Popáleniny 2. stupně, kdy se objevují typické puchýře na kůži, platí, že bychom je v žádném

případě neměli propichovat ani strhávat, protože by mohlo dojít k

jejich infekci bakteriemi nebo jinými organismy, které by přes

porušenou kožní bariéru pronikly do těla. První pomocí popálenin v

tomto případě je vyčištění ran a jejich překrytí obvazy, nejlépe

sterilními. Pokud není možné použít sterilní obvazy, snažíme o

překrytí co nejčistším materiálem, který máme po ruce.

Popáleniny 3. a 4. stupně (závažných popálenin) je vždy nezbytné zavolat lékařskou pomoc

a převézt pacienta na specializované pracoviště. Je nutné také

sledovat základní životní funkce postiženého. Těmi je stav jeho

vědomí, dýchání a krevního oběhu. Pokud by některá z nich

selhávala, je potřeba zahájit jeho resuscitaci.

Zlomeniny:

První pomoc u zlomenin se omezuje na šetrné znehybnění zlomené končetiny, přivolání lékařské pomoci a odvoz k lékařskému ošetření. Pro laickou první pomoc nám bohatě postačí rozlišit, na jaké částí těla došlo k zlomenině a jestli je zlomenina otevřená nebo zavřená.

Rozdíl mezi otevřenou a zavřenou zlomeninou

· zavřená zlomenina - typickými příznaky zlomeniny jsou porucha funkce a bolest,

která se zhoršuje při pohybu poraněnou končetinou, otok a

modřina, v případě, kdy došlo k posunu

kostí i změna tvaru končetiny nebo její nepřirozená poloha

· otevřená zlomenina - při poranění došlo k porušení kůže a tkání. Rána krvácí a

mohou z ní trčet části kosti nebo úlomky

První pomoc u zlomenin Pokud se jedná o otevřenou zlomeninu, nejprve zastavíme krvácení. Když z rány trčí kost, nesnažíme se jí zastrčit zpátky dovnitř. Vhodné je použít celý obvaz nebo jiný obvazový materiál, pomocí kterého vyskládáme okolo trčící kosti ochrannou vrstvu (nejlépe do její výšky) a teprve poté začneme obvazovat. Když se jedná o nekomplikovanou zlomeninu a osoba se dokáže pohybovat (např. při zavřené zlomenině ruky), můžeme jí do nemocnice transportovat sami. V případě, že pacienta musíme přenášet, vyrobíme improvizovanou dlahu po obou stranách obvodu končetiny. V případě komplikované zlomeniny vždy voláme záchrannou službu. Do příjezdu záchranné služby kontrolujeme vědomí pacienta a zabezpečíme tepelný komfort. Improvizovanou dlahu vytvářejte jen v případě, že pacienta musíte přenášet a končetinu nejde znehybnit jiným způsobem - např. ruku si může zraněný držet tak, jak mu to vyhovuje a ulevuje od bolesti. Měli byste se držet pravidla, že dlaha se má přizpůsobit končetině, ne končetina dlaze. Když čekáte na záchranné služby je vytváření improvizované dlahy zbytečné.